Síla myšlenky aneb jak jsem chtěla vidět moře

Taky se vám to už někdy stalo, totiž že jste si něco přáli a ono se to splnilo, ale tak nějak jinak?

      Pokus č.1

Já jsem si přála vidět moře.

Bylo to před lety. Manžel už u moře byl, ale já ani naše děti nikdy. Bylo tropické léto, teploty šplhaly přes 30°C a tak jsme se rozhodli. Prostudovali jsme mapu a internet, vybrali si kemp v Holandsku, nastavili GPS a vyrazili.

Bylo to pro nás všechny tak trochu dobrodružství. Cesta ubíhala v pohodě, GPS fungovala skvěle a spolehlivě nás vedla k cíli. Trasu jsme si „rozporcovali“ a cestu přes Evropu pojali jako dlouhý výlet – zastavovali jsme na různých místech, prohlíželi si zámky a muzea, přespali a ráno pokračovali dál. Konečně bylo před námi posledních 200 km. Počasí stále připomínalo rovníkovou Afriku a naše těšení dostupovalo vrcholu.

Právě jsme projížděli Belgií, když někdo nad námi roztáhl tmavou deku. Jinak to popsat nedovedu. Všude bylo horko a slunečno, jen část Belgie a Holandsko byly přikryté plochým černým mrakem. Pokračovali jsme v cestě a šťastně dorazili až k cíli (alespoň podle GPS). Moře jsme ale nikde neviděli, jen na té rovině se před námi tyčil několikametrový hliněný val.

Vzpomněli jsme si na pohádku o Jeníčkovi a Mařence a vyslali syna, aby vyšplhal nahoru a rozhlédl se. Vzápětí začal mávat, křepčit a jinak projevovat radost – moře se nám schovávalo za hliněnou ochrannou hrází jen pár metrů od nás. Všichni jsme přeběhli val a radostně obdivovali „velkou vodu“.

    Na koupání to nebylo – nízký černý mrak nad námi, silný vítr a vysoké vlny donutily strážce pobřeží vyhlásit zákaz koupání.

Ubytovali jsme se v kempu, postavili stan a vyrazili na procházku po okolí. Vše bylo krásné a byli jsme přesvědčeni, že zítra se počasí umoudří a my si užijeme dovolenou u moře.

Ale nakonec to bylo jinak. V noci se strhl orkán, teplota klesla na 13°C, místní oblékli zimní bundy a my s manželem jsme nastrkali do auta nevyspalé děti, do zavazadlového prostoru mokrou hroudu, která původně byla stanem i s jejím obsahem – spacáky, oblečením,…a vyrazili na cestu zpět.

V Belgii jsme vyjeli z pod černé mračné deky a kolem nás se rozhostily tropy – teplota kolem 35°C a usměvavé sluníčko.

Došlo mi to – vždyť já si přece hrozně přála VIDĚT moře. A to se mi splnilo.

    Pokus č.2

Poučila jsem se a do budoucnosti si přála KOUPAT SE v moři. Opět mi bylo vyhověno.

Na podzim jsem se bez nějakého očekávání zúčastnila ankety na téma „cestovní ruch“ a proto mě docela překvapil telefonát, ve kterém se příjemný ženský hlas odvolával na moji účast ve zmíněné anketě a nabídl mi týdenní pobyt pro 4 osoby zjara v Alpách. Kdo by nebyl pro, mělo to ovšem háček – nás je 5. Nicméně paní slíbila, že vše zařídí a my jsme se začali těšit na dovolenou, která nám „spadla z nebe“.

Měsíc před plánovaným odjezdem se zástupkyně cestovky, která nám měla pobyt v Alpách zprostředkovat, ozvala znova. Tvářila se provinile, prý pobyt pro 5 osob není v rámci jejich programu v Alpách možný a tak pokud by nám to nevadilo, nabízí místo toho týdenní pobyt pro 5 osob v červnu v Chorvatsku. Vše je zajištěné, jen dopravit se musíme sami.

Samozřejmě, že mi to nevadilo! Pojedeme k moři. A navíc počasí v Chorvatsku bude jistě přívětivější. Budeme se koupat a povalovat na pláži a …

Cestu tam jsem podnikli v noci. Téměř celou jsem ji odřídila, hladina mého adrenalinu byla určitě v neměřitelných hodnotách. Tak hrozně jsem se těšila…

Na místo jsme dojeli ve slunečném dopoledni, ubytování bylo skvělé, pár desítek metrů od moře … na obrovském kopci.

    Šli jsme si prohlédnout pláž a okolí. Žádnou pláž jsme nenašli, jen pobřeží se spoustou soukromých pozemků sahajících až k vodě. Nakonec jsme objevili asi desetimetrový pruh kamenitého svahu, který zřejmě nikomu nepatřil. To byla pro příští týden naše pláž.

Opět mi bylo splněno přání – mohla jsem se koupat v moři (ale nic víc, buď být namočená ve vodě nebo si otloukat boky o kameny na souši).

Dovolenou jsme pojali sportovně. Každý den jsme se vykoupali a pak vyrazili na výlet. Myslím, že danou oblast známe už docela podrobně a také vím, že tam už se vrátit nechci.

Až zase pojedeme k moři, chci letět letadlem se vším pohodlím, bydlet blízko ploché, krásné, písčité pláže zalité sluncem, koupat se v teplém moři s výhledem do dálky, pozorovat západy nebo východy slunce nad vodní plochou, lenošit i sportovat (podle chuti), poznávat místní kulturu, zvyky, jídla, architekturu,… prostě teď už vím, že moje „objednávky“ fungují, jen musím přesně vědět, co chci.

Naše mysl má obrovskou sílu

Prostřednictvím svého myšlení ovlivňujeme nejen naši náladu, ale také chemické procesy v těle, schopnost hojení, imunitní systém,… prostě celkové zdraví tělesné i duševní. A nejen to – svými myšlenkami vytváříme realitu.

Jestli jsme šťastní nebo nešťastní, v nedostatku nebo v dostatku, ve stresu nebo v pohodě, dokonce i jestli jsme nemocní nebo zdraví – to vše máme ve svých rukách a především ve svém myšlení. Nedokážeme totiž ovlivnit životní situace, do kterých se dostaneme, ale vždycky můžeme ovlivnit náš postoj k nim 🙂 .