Svůj první letošní článek bych chtěla věnovat zamyšlení nad okolnostmi, které nás ovlivňují a někdy i trochu řídí náš život.
Asi nejvýznamnější takovou „okolností“ jsou naše děti 🙂 .
Moje dcera se narodila s „koňským srdcem“. Od mala je koňařka každým coulem své duše. Jenže kůň je velké zvíře s velkou silou a dcera byla malá a drobná holčička, a už se domáhala kontaktu s těmito tvory.
Než jsem jí dovolila navštěvovat stáj a jezdit na koni, chtěla jsem si sama na sobě vyzkoušet, co to obnáší. Začala jsem sama jezdit na koni, i když podle mě je to respekt budící hrouda svalů, která je nebezpečná ze předu i ze zadu a uprostřed se smeká.
A kůň si mě začal vychovávat. Nebudu vás zatěžovat popisem všech kousků, které se mi navyváděl. Pro ilustraci stačí snad jen to, že kůň umí couvat a dokonce se dokáže drbat kopytem za uchem s jezdecem v sedle 🙂 . Nikdy mi však neublížil a pokud jsem něco udělala špatně, prostě se nerozjel, dokud jsem chybu neopravila.
Zaplatila jsem si jen několik jízd, ale z těchto lekcí těžím stále.
Zde je malý souhrn toho, co mě můj chlupatý učitel naučil:
Někdy nám prostě život pošle učitele ze strany, odkud bychom ho opravdu nečekali 🙂 . Ten můj měl čtyři kopyta, dlouhý ocas a trochu škodolibou povahu, ale naučil mě toho během několika společně strávených hodin víc, než leckterý člověk.