Prevence x léčba

Byli jste už někdy na preventivní prohlídce?

Určitě ano. Podle toho, o jakého specialistu se jedná, jste si prošli kolečkem vyšetření zaměřených na zjištění nemoci. A pokud lékař žádnou nemoc neobjevil, uznal, že jste zdraví.

Možná jste zkusili namítnout: „No jo, ale večer u televize se mi někdy tak rozbuší srdce, že mám strach, že dostanu infarkt.“

Pokud je lékař pečlivý, pošle Vás na EKG, které nejspíš žádnou vadu nezjistí.

Třeba jste neústupný typ, nebo Vás Vaše obtíže opravdu lekají, a tak to zkusíte znovu: „Večer, když usínám, mám pocit jako bych plul/a ve vzduchu a taky mám pořád studené ruce a taky mívám po ránu průjem a taky … „

Zde protočí oči v sloup asi i nejpečlivější lékař a doporučí Vám, že se nemáte tolik sledovat. Pro jistotu Vám předepíše nějaká antidepresiva, abyste si „to tak nebrali“ (to v lepším případě, v horším Vás pošle do P…elhřimova prohlédnout si krematorium, jak to udělal výtečný Rudolf Hrušinský ve filmu Vesničko má středisková).

Jenže tím se Vaše obtíže nezmenší, srdce Vám nepřestane bušit, večer budete plout a po ránu dobíhat WC.

Tak co s tím?

Na úvod chci říct, že lékaře chápu a nijak nesnižuju jejich odbornost. Naše medicína je v léčbě nemocí a úrazů na vysoké úrovni a někteří lékaři jsou prostě neuvěřitelní borci .

Jenže ani oni občas nevědí, co s Vámi! Všechna vyšetření jsou negativní, nemocní tedy nejste. Příznaky, které popisujete, jsou natolik různorodé, že je nedokáží přiřadit žádnému specialistovi, aby Vás s klidným srdcem hodili na krk někomu jinému, tak co mají dělat?

Nabídnou Vám alespoň léky „na nervy“, protože odtam stejně všechno vychází a mají klidné svědomí, že Vás nenechali odejít s prázdnou.

Kde je tedy problém?

Možná v tom, že jak sami cítíte, prevence by neměla být o hledání nemocí. Prevence by měla být zaměřená na udržení zdraví. Jakmile se necítíme v pohodě, něco není tak, jak má být, už nám tělo hlásí nepohodu a rozbliká se varovná kontrolka.

Jenže naše medicína stojí na zkoumání nemocí – tedy stavu, kdy už došlo k poškození orgánu a jeho funkce, stavu, kdy kontrolka svítí jako o život (protože o ten i často jde).

A to už je trochu pozdě na prevenci. S prevencí si naše medicína prostě neví rady.

Prevence je jednoduchá – když víme jak na ni

Staří vesničtí praktici, lékaři, kteří neměli přístup k moderním vyšetřovacím přístrojům a biochemické laboratoři, by si možná s Vašimi problémy poradili.

Ale čas postoupil, i vesnický lékař už má super vybavení, denní kontakt s „laborkou“ a možnost konzultace s odborníky „z města“, … a tak už není odkázaný na „primitivní metody“.

Neumí poznat podle pohmatu tepu a pohledu do očí a na jazyk, co se v těle děje. A neumí pak ani pomoci, pokud všechny výsledky moderních vymožeností ukazují, že je vše v normě (i když ne v normálu).

Jako by se nám v té super technice ztrácel člověk

Buď odpovídáte nějakým tabulkám a stadardům, a pak Vás zástupci medicíny léčí podle předem daných pravidel. Nebo nezapadáte do žádných tabulek a pak máte problém.

Jenže každý z nás je neopakovatelný originál

Sami to znáte – ani jednovaječná dvojčata nejsou úplně stejná. Každý organismus je jedinečný mikrokosmos, ve kterém spolupracují miliardy buněk ve zcela nepodmínečném vztahu lásky a harmonie.

Ale běda, když se harmonie poruší, když dojde k nerovnováze. Nastolit opět pokoj a spolupráci v tomto neuvěřitelně složitém soukolí je opravdu fuška .

A proto byly už při našem zrození vybrány konkrétní orgány, která kromě svých povinností odpovídají i za udržení rovnováhy v těle. Jedou tak vlastně celý život na zvýšený výkon a jsou tím pádem také více ohrožené vyčerpáním a nemocí.

Které orgány to jsou?

U každého jiné, každý jsme přeci originál . Zjistit, které orgány konkrétně u mě přebírají funkci dozorce a „holky pro všecho“ je možné dvěma způsoby.

1. Pomocí poměrně složitého výpočtu vycházejícího ze starého učení vázaného na datum a čas narození a tradiční čínskou medicínu. Výsledky tohoto výpočtu se zaznamenávají do tzv. HEXAGRAMU.
2. Pozorováním, které orgány „zlobí“.

Druhý způsob nedoporučuji, jen uvádím pro úplnost. Když orgán začne zlobit, vlastně tím hlásí, že už nemůže. Pro Vás i pro něj je lepší, když se do takového stavu vůbec nedostane, protože odtud už je jenom krůček k trvalému poškození.

Prevence x léčba

Já dávám hlas jednoznačně prevenci. Účinné a cílené prevenci, která vychází ze znalosti vlastního těla, jeho možností i omezení.

Objev hexagramu považuji pro svoji osobu za převratný, protože díky němu jsem pochopila spoustu souvislostí a „nepochopitelných“ reakcí mého organismu.

Pod vlivem hexagramu jsem ve svém životě upravila pár drobností a najednou zmizely i roky trvající projevy nepohody, takové to pobolívání, netrávení, pokašlávání, atd.

A co Vy?

Pokud se o hexagramu chcete dozvědět víc, můžete si stáhnout eBook ZDARMA, kde jsou další informace.

Pokud už víte, že „přesně něco takového“ byste potřebovali, můžete si svůj osobní hexagram i s rozborem a doporučeními pro jednotlivé orgány objednat ZDE.

Těším se na další spolupráci a Vaše postřehy, které můžete sdílet v komentářích pod článkem.

Líbil se Vám tento článek a patří do kategorie těch, pod které byste se byli ochotní podepsat – tak ho, prosím, sdílejte na sociálních sítích. Vždyť je přece vždycky lepší nemocem předcházet, než je potom složitě léčit.