Slouží k zachycení a zpracování vnějších podnětů působících na lidský organismus a k zajištění odpovídající zpětné reakce. Zodpovídá za udržení stálosti vnitřního prostředí (homeostázu) a koordinuje funkci celého organismu.
Základní strukturní a funkční jednotkou nervového systému jsou neurony (nervové buňky), které přijímají informace o vnějších podnětech a axony, které zpracované informace předávají dalším buňkám. Šíření informací mezi neurony se děje změnou elektrického napětí na buněčné membráně.
1. tělo nervové buňky (neuronu) s jádrem
2. výběžky (dendrity) – přivádějí vzruchy do buňky
3. neurit, axon – přenáší vzruchy z buňky
4. pochva neuritu
5. konečné větvení neuritu, které se připojuje ke svalu nebo orgánu
se skládá z centrální a periferní nervové soustavy.
mozek – hlavní nervové centrum, které řídí a kontroluje činnost celého organizmu, schopnost pohybu, řeči, myšlení či vnímání emocí
mícha – nervová trubice uvnitř páteře, ze které vycházejí mozkomíšní nervy zajišťující reflexy; obsahuje tělní tekutinu (mozkomíšní mok), která vyživuje mozek i míchu a chrání je proti infekci
– útlak nervu v určitém segmentu páteře se projeví obtížemi v příslušné oblasti v rámci celého těla
př. poškození ploténky v prostoru mezi obratli L4-L5 se projeví změnou citlivosti až bolestí, která může zasahovat z vnitřní strany nohy až do plosky
Je soustava nervů, které řídí činnost periférií (končetin) a také vůlí neovladatelné reakce orgánů, žláz a cév.
sympatikus – řídí zrychlení srdečního tepu, dýchání, pocení,… =aktivuje
parasympatikus – řídí snižování aktivity, odpočinek, trávení,… =uklidňuje
1. svalové vřeténko ve značném zvětšení
2. sval
3. mícha
(Byly použity obrázky z propagačních materiálů a.s. Léčiva a knih „Anatomie člověka I.“ prof. MUDr. Jaroslava Fleischmanna a doc. MUDr. Rudolfa Lince a „Ĺudské telo“ Irene Feketeové a Petera Dorringtona Warda)