Život jako síť

Vánoční čas se blíží ke konci (pro některé už skončil 🙂 ) a vlády se ujal nový rok.

S přechodem jednoho období do jiného máme my lidé potřebu zhodnotit to, co bylo a ujasnit si očekávání, která máme od přicházejícího času.

Nikdo z nás samozřejmě netuší, co přijde. Všichni ale doufáme, že to bude jen samá procházka růžovým sadem. Jenže to není možné.

Jednak bychom tím porušili rovnováhu – prostě dobré dokážeme ocenit jen v porovnání se zlým a a nebýt trablů, nevážili bychom si období klidu a pohody.

A za druhé – to jak žijeme je z velké části důsledkem našich rozhodnutí. Samozřejmě nás někdy dostihnou situace, které jsme neplánovali a které prověří naši odolnost, ale to, jak na ně reagujeme je zase jen na nás.

Náš život se skládá jen se samých rozhodnutí.

Pokud bychom měli graficky znázornit život, asi bychom nakreslili přímku. Náš život by začal v bodě A a pokračoval do bodu B, kde by skončil.

Jenže pokud by to tak bylo, neměli bychom prostor pro svobodnou vůli. Nebylo by nic k rozhodování. Vše by bylo předem dané, nalinkované.

Pokud bych měla já graficky znázornit život, byl by jako síť. Sice by také začínal v bodě A a končil v bodě B, ale mezi těmito body by se větvil a poskytoval by nám tak dostatek prostoru pro rozhodování o tom, kam naše další kroky povedou, kterou cestou se dáme.

Narodíme se v bodě A a už se můžeme rozhodnout, jestli začneme křičet hned, nebo si ten nový svět napřed trochu prohlédneme. Většina křičí hned 🙂 .

A už je tu další rozhodování – necháme se ukonejšit, nebo ne? Máme už hlad, nebo ne? Líbí se nám tato hračka, nebo ne? …

Do určitého věku naše možnosti rostou, můžeme si vybírat z mnoha variant a rozhodovat o svém dalším směřování v životě.

Pak přjde období, kdy jsme zdárně vykonali důležitá životní rozhodnutí. Už máme zvolenou profesi, partnera, domov, … máme zaužívaný způsob života a pokud nám vyhovuje, nemáme potřebu na tom cokoliv měnit.

Rozhodujeme už jen o všedních záležitostech.

Jak postupuje čas, začneme si uvědomovat, že se cosi změnilo.

Ještě bychom rádi něco podnikli, ale už nám nestačí síly, neodpovídá tomu náš zdravotní stav, finanční možnosti, životní okolnosti, … naše možnosti se začínají zužovat a my pomalu, ale jistě postupujeme k bodu B, konci života.

Až tam dospějeme, nezůstane nám nic. Nebudeme už moci o ničem rozhodovat. Nebudeme už nic očekávat. Nebudeme nic vlastnit.

Odejdeme z tohoto světa a zůstane nám jen to, co jsme prožili. Zůstane nám láska lidí, kteří nás milovali. Vděčnost těch, kterým jsme v životě prospěli. Úcta těch, kteří si nás vážili. Vzpomínky těch, kteří šli v životě kus cesty s námi.

To bude naše chlouba a (alespoň podle mého názoru) vstupenka do ještě lepšího života.

Nikdo z nás neví, kolik oček má jeho síť, jak dlouho se ještě může svobodně rozhodovat a v kterém místě se nachází jeho bod B.

Přeji nám všem, abychom pouť po naší síti podnikli moudře a s ohledem na důsledky našich rozhodnutí. Po životní síti nevede špatná cesta a nejsou špatná rozhodnutí, jen některé cesty více bolí a přinášejí zranění i lidem, kteří nás mají rádi.

Pokud Vás napadá i jiné řešení, jak zobrazit život, budu moc ráda, když se o ně se mnou a ostatními čtenáři rozdělíte – třeba v komentářích.

Těším se, že se budeme v letošním roce opět setkávat a doufám, že rozhodnutí jít kousek své cesty se mnou bude z těch, které vám vaši pouť usnadní.

Přeji všem krásný celý rok a dostatek sil k překonávání překážek, které se na vaší síti objeví. Jsou to jen mušky v pavučině, sice různě velké, ale vždycky je několik cest, jak se s nimi vypořádat.

Prostě VŽDYCKY je tu možnost volby a vše záleží jen na nás.