Úrazy, nehody

Dnešní téma bude v něčem jiné. Většinou asi souhlasíme, že nemoc je důsledkem nějakého dlouhodobého působení nevhodného chování, stravování, životního prostředí a myšlenek. Ale úraz?

Ano, i úraz je důsledek dlouhodobého působení našich myšlenek v kombinaci se životním prostředím (ne ve smyslu ekologie, ale našeho bezprostředního okolí a našich blízkých lidí).

Nic v životě nás nepotká jen tak, pro nic za nic. Všechno má nějaký důvod – tedy i nehoda, úraz, zranění, pád nebo třeba jen ukopnutý palec nebo přiskříplý prst.

V první řadě je to nepozornost, únava, roztěkané myšlenky. V hloubce ale může být něco víc.

Pojďme si důvody úrazů prohlédnout blíž:

1. pocit přetížení

– potřeba vypnout, odpočinout si

př. zlomená nožka, výhřez meziobratlové ploténky, … vše, co nás znehybní a donutí okolí o nás pečovat

2. dlouhodobá ztráta životního směru

– potřeba zpomalit, ohlédnout se, urovnat si myšlenky a znovu „zacílit“

př. zlomenina – přinutí nás zvolnit a svou dlouhou dobou hojení dopřeje čas přemýšlet

3. varování

– „tudy ne, tohle není činnost pro tebe“, je to takový zvednutý prst osudu

př. opakované pády při sportu, která se obejdou bez větších zranění

4. trest

– pocit provinění a potřeba bolestivě se trestat za domnělý či skutečný prohřešek, nebo také za svoji nedostatečnost, neschopnost naplnit očekávání, která do nás okolí vkládá, …

př. opakovaná drobná zranění, bouchnutí se, nakopnutí, spálení, … při běžných denních činnostech

5. vzpoura

– potřeba upozornit na sebe, na své podmínky

př. pády seniorů, kteří potřebují víc péče a láskyplné pozornosti svých blízkých než se jim dostává dosud

6. plnění „programu“

– zranění dětí dominantních rodičů („dětí“ všeho věku), kteří jsou „programováni“ vědomím – „to nezvládneš, to je pro tebe moc složité, musím ti s tím pomoci, protože sám jsi nešika, …“.

7. vzpoura proti autoritě

– potřeba „vytočit ty, kteří mě dusí“

př. často u dětí a mladých lidí, kteří chtějí dokázat, že už jsou velcí a poradí si. Paradoxně úrazem dávají najevo, že si neporadí, ale alespoň rozčílí ty, kteří „jim přeci říkali, že to dělat nemají“. Je to taková malá pomsta 🙂 .

8. neschopnost bránit svá práva pokojnou cestou

– víra, že násilím (i vůči sobě) se nevyhovující situace vyřeší. Neschopnost vydobýt si přijatelné podmínky komunikací.

př. přetížené děti, na které mají rodiče vysoké nároky, si nedokáží vůči rodičovským ambicím vydobýt svůj vlastní životní prostor jinak než úrazem, který alespoň na čas zhatí rodičovské plány.

Tuto formu ale mohou volit i přetížení zaměstnanci, obětavé matky od rodiny, …

Úrazů a nehod může být nepřeberné množství, od drobností, které vyřeší šťavnaté slovo až po vážná zranění s trvalými následky.

Většinou je k nám život milosrdný a nejprve nás upozorňuje jemně, a teprve až když neslyšíme, přitvrdí. Je pro nás tedy lepší všímat si svých pocitů a myšlenek v okamžiku, který bezprostředně předcházel nehodě. Můžeme si ušetřit spoustu bolestí a trápení.

Pokud pochopíme důvody zranění a bolístek dětí nebo starých rodičů, můžeme jim také lépe pomoci.

Samozřejmě existují lidé šikovnější a lidé nešikovnější. Každý z nás je jiný a tak život používá pro každého z nás jiné lekce.

Někdo je samé zranění, dokud nepochopí svoji lekci.

Jinému se zranění vyhýbají, ale trápí ho nemoci těla a ještě jiný je sice zdravý jako řípa, ale život mu do cesty hází samá trápení a psychické bolesti.

I přes rozdílnost lekcí si můžeme být jistí, že nikdy nedostaneme víc, než bychom byli schopní unést a že vše, co nás v životě potká je to nejlepší, co nás potkat mohlo (i když nám to v té chvíli tak nepřipadá).

Většinou nejsme schopní vidět všechny okolnosti a tak nám zbývá jen důvěra v Boha, Vyšší moc, osud, přírodu, … že to, co nás právě potkalo není projevem zla, ale dar z lásky pro náš růst.