Prokrastinace aneb Když se nám nic nechce

Tak tu máme konečně léto – období, kdy přirozeně potřebujeme nejméně spánku, kdy nám stačí lehká jídla (a tím pádem i snadněji hubneme), kdy je tělo z celého roku nejaktivnější (a nejlépe snáší i různé výstřelky – změny podnebí, stravy, režimu, ponocování,…).

Prostě léto přeje aktivitě, ale také odpočinku a obnově sil.

Jenže co dělat, když jsme vyšťavení, do ničeho se nám nechce, všechny povinnosti odsouváme a valíme je před sebou jako Sisyfos svůj kámen.

Prokrastinujeme.

Prokrastinace, cizí slovo, které se v posledních letech začíná stále častěji objevovat.

Co vlastně znamená?

Vychází z latinského „pro crastinus“, což znamená „patřící zítřku“.

Podle oficiální definice je „Prokrastinace výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů na pozdější dobu“.

Někdy bývá spojována s leností, nízkou silou vůle nebo malými ambicemi, je to ale omyl.

Mírná forma prokrastinace je nutnou obranou organismu proti přetížení. Žijeme ve společnosti, která je zaměřená na výkony a občasné odkládání je důležité, abychom si našli čas také na odpočinek.

Problém nastává, když se nám odkládání vymkne z rukou.

Neustálé odkládání všeho způsobuje stres, pocit viny a posiluje původní pocit přetížení („Ježkovy voči, jak to mám stihnout, vždyť toho mám ještě TOLIK udělat!“ 🙂 ).

Tyto pocity mohou vést k další prokrastinaci a vytvářejí tak začarovaný kruh.

Je to nemoc?

Z 90–95 % řeší problém s prokrastinací zdraví lidé, kteří akorát nezvládají rychlost naší doby. Spíš než o chorobu se tedy jedná o naučený způsob chování.

Rozhodovací paralýza

Prokrastinaci často předchází rozhodovací paralýza. Ta se dá jednoduše popsat tak, že máme-li dělat dvě důležité věci a nevíme, kterou začít, často nevybereme ani jednu a začneme dělat věc, která je v danou chvíli naprosto nedůležitá.

A tím začínáme prokrastinovat. Zaléváme květiny, rovnáme tužky, díváme se z okna,… a nebo prostě neděláme vůbec nic.

Příčiny rozhodovací paralýzy (a následné prokrastinace)

Těch je hned několik :

• nezáživnost úkolu – pro mě osobně sem patří úřední jednání, ale natolik se obávám prošvihnutí nějakých povinností, že mě to vždy donutí, nicméně zde je mé velké pole pro prokrastinaci 🙂
• obavy z náročnosti úkolu – ale „i velká chobotnice se dá sníst, když se naporcuje“, rozdělte si úkol na dílčí činnosti a ono to půjde (hlavně začít 🙂 )
• obavy z nezvládnutí úkolu – nikdo z nás není dokonalý, tak prostě tu práci neudělám dokonale, ale budu se snažit udělat ji alespoň nejlíp, jak umím (a pokud se to někomu nelíbí, může ji příště udělat sám a líp 🙂 )
• chybějící motivace a tím nedostatek energie „na zbytečnosti“ – někdy musíme udělat i nějakou zbytečnost, tak tedy nádech-výdech a šupky do práce, protože hotová už nás nebude dráždit, ale odložená nás bude drtit stále víc
• obavy z nesprávné volby – když si máme vybrat z více variant, máme tendenci si v budoucnu říkat, co by bylo, kdybychom si tenkrát vybrali něco jiného (obavy z budoucí nespokojenosti s naší volbou nás nyní nutí rozhodnutí odkládat a „vše si řádně rozmyslet“)

Co nám tělo prokrastinací říká?

Prokrastinace je reakcí na dnešní hektickou dobu, ve které není nic stálého, nic jistého.

Tato doba nám sice přináší nepřeberné množství možností, ale také nás zahlcuje a přetěžuje množstvím informací a povinností, ve kterých je nutné se zorientovat, které musíme vyhodnotit a reagovat na ně v daném termínu (za jehož nedodržení nám hrozí sankce).

Prokrastinace je forma útěku před nároky doby a společnosti.

Už se vám někdy stalo, že se prací vašich snů stalo zastrkávání 1 papíru do stále stejné přihrádky nebo něco obdobně „náročného“?

Pokud ano, nejspíš jste přetíženi a tedy i více ohroženi prokrastinací (a nejen jí). Je nejvyšší čas na změnu.

Další možností je, že vaše tělo řekne „dost“ a prostě vám naordinuje odpočinek pomocí nemoci, úrazu,…

A jak souvisí prokrastinace s tělem?

Projevuje se vyčerpávajícím rozmýšlením a přemlouváním se (které ale stejně neposlechneme).

Za rozhodnost v těle odpovídá žlučník, přemýšlení má na starost slezina a zhodnocení situace srdce a tenké střevo.

Pokud nad něčím stále přemýšlíme, ale nejsme schopni se rozhodnout a zvolit nejlepší variantu, máme pravděpodobně tyto orgány v oslabení.

Srdce je mimo jiné také centrum radosti a právě proto nám asi stálé přemítání a nutnost rozhodování se moc radosti nepřináší (oslabujeme své srdíčko – jeden z důvodů, proč lidé, kteří musí denně rozhodovat o závažných věcech (politici, manažeři, lékaři,…) trpí často srdečními chorobami).

Pokud tedy chceme bojovat s prokrastinací, musíme zapojit nejen duševní stránku, ale podpořit i oslabené orgány. Potom nám vše půjde snáz.

Boj s prokrastinací:

Tělo – nastolte rovnováhu

1. Dopřejte si pravidelný režim – to prospěje slezině (každý den by měl mít svoji pevně danou strukturu)
2. Dopřejte si dostatek duševních podnětů – uvolnění napětí prospěje játrům (četba knih, divadlo, … a také meditace,…)
3. Dopřejte si dostatek tělesného pohybu – to prospěje střevům (třeba ve formě večerní procházky nebo cvičení)
4. Dopřejte si dostatek odpočinku – to prospěje srdíčku (alespoň 1x za 10 dní se pořádně vyspěte)
5. Strava – nepřetěžujte tělo těžkou a nezdravou stravou (oslabené orgány patří mezi trávící a potřebují „dovolenou na zotavenou“)

Duše – ulevte jí od nákladu nesplněných povinností

1. Uvědomte si hodnotu času – abyste mohli jednou říct, že jste svůj život nepromarnili (lidé, kteří se ocitli v ohrožení života, vnímají intenzivněji fakt, že náš čas zde na Zemi je přesně vymezený – mají to snažší 🙂 )
2. „Bič“ – sestavte si plánek, tabulku, „buzerlístek s povinnostmi“ , které vám pomohou dosáhnout cíle a denně se snažte všechny kolonky splnit (jako děti v 1. třídě 🙂 ). Nepřehánějte to – stačí 3 úkoly za den – ale snažte se je opravdu splnit. Za pár dní za vámi bude hromada udělané práce.
3. Vnitřní motivace – uvědomte si své cíle a sny a jděte za jejich splněním a) sepište si cíle (svoje!, ne to, co se od vás očekává) b) vložte do nich emoce, přínos pro váš život c) dopodrobna promyslete cestu k jejich splnění (viz bod 4.)

– nebojte se malovat, používat barvičky, smajlíky, … (náš mozek je složen z více částí – amygdala („plazí mozek“) odpovídá za instinkty, limbický systém za emoce, neokortex za rozumové vnímání – emoce působí při rozhodování 10x silněji než rozum – na obrázky, barvičky a třeba i vidinu odměny slyší náš limbický systém mnohem lépe než na rozumové důvody 🙂 )

4. Dlouhodobý plán – opět vytáhněte barvičky a rozvrhněte si svůj hlavní plán – třeba ve formě cesty k cíly s jednotlivými úkoly a časovým horizontem pro jejich splnění (př. do roka se naučím anglicky, do 3 let vydělám 100000 Kč „navíc“ a 4. rok vyrazím na cestu kolem světa).

A pokud nějakou činnost nesnášíte, delegujte 🙂

Pokud nějakou činnost OPRAVDU nesnášíte a to vede k jejímu stálému odsouvání, najděte si někoho, kdo ji udělá za vás (nesnášíte mytí nádobí – kupte si myčku nebo využijte děti, nesnášíte administrativní činnosti – najměte si účetní,…).

Závěr

Boj s prokrastinací je určitě projevem hrdinství, protože nás nutí opustit bezpečnou zónu pohodlí a pracovat na sobě.

Ale když známe svůj cíl, když máme dostatečně silnou motivaci, není důvod, proč bychom měli odkládat činnosti, které vedou k jeho dosažení.

A dobrý pocit z toho, že se nenecháváme vláčet okolnostmi a náladami, ale dokážeme svůj život vědomě řídit, také stojí za to 🙂 .