Kinetóza = cestovní nevolnost

Asi to taky znáte – jedete někam, tělo zalité studeným potem, žaludek až v krku a v duchu se jen modlíte, abyste už byli na místě.

Nebo se musíte někam přepravit s dítětem a už dopředu víte, že to nebude jednoduché. Naplánujete přestávky (pokud máte to štěstí, že jedete po vlastní ose a ne dopravním prostředkem), připravíte cucavé bonbóny, vlhčené ubrousky, igelitové sáčky a náhradní oblečení. Nadopujete dítě Kinedrylem, do kabelky připravíte Cocculine a doufáte, že to tentokrát vyjde.

Pokud jste v této fázi, mám pro vás dobrou zprávu – s věkem většinou kinetóza ustupuje, u dospělých se vyskytuje už jen výjimečně. A pokud je ten dospělý vybavený řidičským průkazem a řídí, nemusí se cestovní nevolnosti obávat.

Trocha teorie

K tomu, abychom se mohli bezpečně pohybovat po okolním světě, je lidské tělo vybaveno třemi základními systémy pro určení přesné polohy jednotlivých částí našeho těla.

1. polohocitlivé receptory (proprioceptory) – ty se nacházejí především v trupu a končetinách a slouží k analýze přesného úhlu kloubů a napětí svalů a šlach.

2. vestibulární (rovnovážný) aparát – najdeme ho ve vnitřním uchu a pomocí soustavy kanálků a váčků je schopný rozpoznávat změny v rychlosti a směru pohybu naší hlavy.

3. zrak – slouží k porovnávání naší pozice vůči ostatním objektům v okolí.

Informace ze všech tří systémů nepřetržitě sbírá a vyhodnocuje mozek, který z nich tvoří model okolního světa.

Vzájemný nesoulad získaných informací mozek zhodnotí jako život ohrožující problém (otravu), a proto se snaží vyvolat zvracení a zbavit tělo škodlivých látek.

Mimochodem, na podobném principu prý působí i těhotenská nevolnost – tělo odmítáním některých potravin chrání vyvíjející se nový život před rizikovými látkami (toxiny v mase, některé složky aromatických potravin, např. kávy, …).

Historický pohled

Je úžasné, jak je naše tělo moudré. Jistě svou včasnou reakcí s vyvoláním zvracení v minulosti ochránilo stovky svých nositelů před otravou, například v dobách hladomoru, kdy lidé jedli cokoliv a na sobě testovali, jestli je daná rostlina jedlá.

Desítky tisíc let jsme se jako lidé pohybovali po svých nohách určitou nevelkou rychlostí. Maximálně jsme využili služeb zvířecího pomocníka a zrychlili svou přepravu v sedle nebo na voze, ale toto zrychlení nebylo zase tak výrazné.

A najednou je tu vědeckotechnická revoluce a za několik desítek let jsme se museli přizpůsobit rychlosti několikrát větší, než na jakou jsme dosud byli zvyklí.

Jenže takhle rychle evoluce nefunguje a tak náš mozek dále vyhodnocuje informace zvnějšku, svědčící o rychlém pohybu těla, jako halucinace v důsledku otravy a brání se nevolností a zvracením.

V souladu s touto teorií je i fakt, že u kojenců, kteří jsou krmeni mateřským mlékem, se kinetóza nevyskytuje. Mozek dobře ví, že z mateřského mléka otrava nenastane a s nesouladem v informacích se nezatěžuje.

Co na to psychosomatika?

Podle psychosomatiky souvisí nevolnost při cestování s pocitem závislosti. Někdo jiný řídí a rozhoduje o naší cestě, o našem osudu. A to se nám vnitřně nelíbí, cítíme se ne-mocní a z té bezmoci je nám až fyzicky zle.

Pokud patříme k těm, kteří svůj život řídí, cestovní nevolnost nás nejspíš nepotká. Pokud patříme k těm, kterým se život děje a spoléhají na vedení druhých, hůř přijmeme dalšího člověka, který nás „řídí“ a k cestovní nevolnosti máme blíž.

Děti, které jsou zcela odkázané na vedení druhých, trpí kinetózou poměrně často. Jak rostou a začínají sami o sobě rozhodovat, jejich potíže ustupují.

Řidiči kinetózami netrpí, protože jsou to oni, kdo řídí druhé.

Tak už víme, jak kinetóza vzniká, ale co s ní?

Spouštěčem nevolnosti není žádný druh pohybu sám o sobě, ale spíše neschopnost mozku vyrovnat se s výrazným nesouladem v informacích obdržených od jednotlivých center.

1. Důležité je omezit všechny rozporuplné podněty – nečíst, neučit se (soustředění se na nehybné stránky knížky nevolnost spíše zhorší, pohled z okna poskytnete mozku důkazy o tom, že se pohybujeme, a vše je v pořádku).
2. Je-li to možné, sami řídit, nebo se alespoň na organizaci cesty spolupodílet.
3. Držet svůj život pevně v rukách a nenechat se jím vláčet – sebevědomý postoj a rozhodnutí nedá prostor pocitu závislosti a bezmoci.
4. Být psychicky v pohodě a nepřipomínat si možnou nevolnost, neptat se stále dětí, jestli jim už není špatně, …
5. Rozptýlit pozornost – povídat si, hledat zajímavosti v okolní krajině, zpívat, dávat si s dětmi hádanky, hrát slovní hry (slovní fotbal, tichá pošta, …).
6. Cumlat bonbóny, nejlépe zázvorové (snižují nevolnost).
7. Použít žvýkačky proti nevolnost.
8. Během cesty cucat homeopatikum Cocculine.
9. Před cestou užít Kinedryl nebo Nokinal.

10. Zajistit přísun čerstvého vzduchu – raději pootevřené okénko než klimatizace (i ta lidem s kinetózou „páchne“).
11. Eliminovat silné pachy – voňavky, řízek ke svačince, pach benzínu uvnitř auta.
12. Zavřít oči a „zašpuntovat“ uši sluchátky s příjemnou hudbou.
13. Pokud to zvládnete, jízdu prospat.
14. Udržet v dopravním prostředku přiměřenou teplotu – raději mírný chlad než horko.
15. Mít po ruce vlhčené ubrousky bez parfemace (my jsme používali navlhčenou klasickou bavlněnou plenku) a průběžně si otírat obličej a dekolt.
16. Dbát na plynulost jízdy – nejistá, cukavá jízda spíš vyvolá obavy a tím i pocit nejistoty a nevolnost.
17. Pokud je to možné, dělat v jízdě přestávky a projít se.
18. Dlouhou cestu (např. na dovolenou) rozložit na více dní a proložit ji plánovanými zastávkami s programem (prohlídka zámku, muzea, přírodní zajímavosti, návštěva u známých, zastávka v restauraci na jídlo, …) – dělali jsme celé roky a místo nervozity ze zpoždění proti plánovanému času jsme si cestu hezky užili a poznali nová místa 🙂 .
19. V hromadných prostředcích si vybírat místo s nejmenším pohybem – v letadle mezi křídly, na lodi uprostřed, v autobuse vepředu.
20. Zůstat v klidu a z nevolnosti nedělat drama. Mít po ruce vše potřebné, pokud snídaně vyskočí zpět na svět, ale nestresovat sebe ani dítě. To se prostě někdy stává, ale příště bude určitě líp 🙂 .

Jaké máte zkušenosti vy?

Pokud se Vám chce, podělte se s ostatními o své zkušenosti a tipy, jak vyzrát na cestovní nevolnost. Těším se na Vaše příspěvky.