Gynekologické potíže

Také jste si toho všimli?

Když se sejdou muži, skončí jejich rozhovor u vojny (pokud ji zažili), u sportu a u žen (popř. sexu).

Když se sejdou ženy, skončí jejich rozhovor u mužů (vztahů), dětí a porodů.

To jsou ta nejdůležitější témata v našich životech 🙂 .

Dnešní článek je zaměřený na gynekologii, bude tedy asi lákavější pro ženy než pro muže, i když kdo ví …

Začneme trochu zeširoka.

Vznik nového života

Nový človíček vzniká a vyvíjí se v těle matky, vztah matky k němu je velmi důležitý pro jeho příští život a také velmi těsný.

Dítě vnímá matčiny nálady, radost nebo obavy, přijetí či nepřijetí své existence.

Duše PO

Podle tradiční čínské medicíny je dítě s matkou spojeno prostřednictvím duše PO.

Duše PO je nejmateriálnější z duší orgánů (TCM přiřazuje hlavním orgánům jejich duše, PO patří k plicím). Odpovídá za 5 smyslů a končetiny – umožňuje hybnost, koordinaci, pocity a vnímání.

Od narození přibližně do 21 let věku tvoří PO obal kolem těla a chrání dítě před nadměrnými psychickými vlivy. Během dětství se postupně zanořuje do těla a nese s sebou otisky zážitků, které člověk prožil.

Pokud jsou tyto zážitky pro dítě obtížně zpracovatelné nebo natolik výrazné, že je nedokáže přijmout, mohou se po vstupu duše PO do těla stát základem tělesných nemocí.

Otisky v duši PO jsou určitě dobrý důvod všímat si, co prožívají naše děti, jak a čím tráví svůj čas. Ve své PO mají otisky všech zážitků, ať už radostných nebo děsivých. Všechny nejistoty, hádky, všechny odehrané PC hry, všechny TV pořady, ale také všechny výlety, koupání, úspěchy, radosti, …

Duše PO nese jedinečné znaky člověka a není součástí nesmrtelné duše, po smrti člověka klesá k zemi a zaniká (už nikdy se nenarodí stejná bytost, jako ta právě zemřelá).

Porod – důležitý vstup do života

Před narozením zajišťuje PO komunikaci plodu s matkou, po narození odpovídá za to, že dítě začne fungovat jako samostatná bytost.

Duše PO řídí všechny fyziologické funkce v těle. Dýchání je pulzace duše PO.

Problémy při porodu způsobují, že dítě jde na svět s jinou zkušeností, duše PO se usadí jinak a do těla přinese jiné informace.

Přidušení při porodu může způsobit, že člověk je celý život „přidušený“, nedělá, co chce, „neumí se nadechnout“, stále se něčeho obává.

Porod koncem pánevním má za následek, že daný člověk celý život dělá věci „obráceně“, jinak než okolí očekává a než jsou obecné zvyklosti.

Překotný porod ukazuje na netrpělivost a zbrklost v životě. Naopak protahovaný porod či porod na kleště ukazují na člověka, který neumí dělat věci včas, musí k nim být „donucen“.

Porod zakončený císařským řezem je rychlejší než klasický porod, PO nemá čas se usadit. Děti narozené císařem bývají lehce ovlivnitelné, jako by odpovědnost za svůj život přesouvaly na druhé (meditace a dechová cvičení jim pomohou spojit PO s univerzální duší a správně ji ukotvit).

Císařem častěji rodí ženy, které nechtějí své dítě pustit do světa, chtějí ho mít stále pod svou ochranou a kontrolou.

Gynekologické potíže

Gynekologické potíže patří k nemocem, které nejsou vidět, které ukrýváme uvnitř. Jsou reakcí na nezpracované emoce, které také ukrýváme uvnitř a protože se tyto potíže dotýkají intimních, tedy „tajných, zakázaných“ míst, jsou i jejich spouštěcí emoce „zakázané, tajné, intimní“.

Děloha

Děloha je sídlo kreativity, zde se tvoří nový život.

Děložní myomy ukazují na blokádu tvořivé energie. Energie nemůže proudit volně, stagnuje, hromadí se a nakonec zmaterializuje do podoby myomu.

Totéž můžeme říci i o polypech a nádorech, vždy se jedná o stagnaci energie, které svým postojem nedovolíme volný pohyb.

Příčinou může být strach, předsudky v oblasti sexuality a v případě rakoviny nejčastěji pocity viny, hanby, „špinavosti“ v souvislosti se sexualitou.

Jiný způsob, jakým se potlačovaná tvořivá energie vyklube na povrch je endometrióza (onemocnění, při kterém se buňky děložní sliznice vyskytuji v jiných částech břišní dutiny než je dutina děložní).

Toto onemocnění se objevuje spíše u mladších žen, jejich potřeba kreativity je větší a proto i odezva organismu je výraznější.

Paradoxně důsledkem endometriózy bývají srůsty ve vejcovodech a následná neplodnost – jako by tělo přijalo náš postoj a vzdalo se možnosti vytvořit nový život v místě, které je k tomu určené (v děloze).

Záněty obecně jsou důsledkem jedovatých myšlenek. Gynekologické záněty se vztahují na jedovaté, „otravné“ myšlenky související se sexualitou. Zde se jedná nejčastěji o zášť, zlobu a nenávist – k sobě. Cítíme zášť za něco, co se týkalo naší sexuality a co jsme dovolili, snášeli, připustili nebo dokonce iniciovali, ale za co se nyní trestáme.

Premenstruační syndrom a poruchy menstruace obecně souvisejí s odmítáním ženství a pocity provinilosti ve spojení s „hříšnou a nečistou“ sexualitou.

Pokud žena dokáže přijmout svoji cykličnost a třeba i využívat jednotlivé fáze menstruačního cyklu jako dar, pokud dokáže přiznat, že milování je krásné a přestane se cítit provinile za své libé pocity, PMS i poruchy menses většinou zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.

Neplodnost je velmi citlivé téma. Duševní utrpení ženy, která touží po dítěti a stále marně, je pro člověka, který to neprožil, těžko pochopitelné.

Vím, že „šlapu do vosího hnízda“, jestliže si dovolím napsat, že neplodnost si může žena způsobit sama svými obavami a strachy.

Mohou to být obavy, jak všechno zvládne, co jejímu těhotenství řekne partner, co v práci, co rodina, jestli bude také taková děsná matka jako ta její, … mohou to být podvědomé strachy, zda její partner je ten pravý, jestli pro ni a dítě bude oporou, jaký bude rodič, …

Žádná z obav, žádný ze strachů nemusí být ve vědomé rodině. Stačí, když jsou někde v houbi duše.

Pro podporu tohoto názoru slouží i fakt, že ženy, které příliš nepřemýšlejí nad tím „co by, kdyby“, které dokonce ani o těhotenství neusilují nebo je dokonce pro ně nežádoucí, otěhotní i „mimo plán“..

Ženy, které se urputně snaží o děťátko mívají potíže, ale stačí trochu „povolit“, uvolnit se a vše je najednou jinak.

Vím, že teď trochu zevšeobecňuji, ale problematika neplodnosti je příliš rozsáhlá a příliš citlivá na možnosti našeho článku. Možná se k ní někdy vrátím v samostatném povídání.

Klimakterické potíže jsou důsledkem strachu ze stárnutí, strachu, že „potom“ už nebudu dost ženou, nebudu přitažlivá, nebudu žádoucí. Že po přechodu můj život jako ženy skončí a zůstane jen šedé, nelákavé stáří.

Prsa

Prsa jsou symbolem mateřství, péče.

I tady platí stejné pravidlo pro cysty a bulky v prsou, jaké platí pro myomy v děloze – bulky vznikají hromaděním energie, která nemůže volně proudit.

V případě hrudek v prsou se jedná o energii spojenou s péčí a mateřstvím a zablokovat ji můžeme pocity křivdy a bolesti.

Bulky v prsou se objevují nejčastěji ve středním věku. Děti dospívají, osamostatňují se a už o nás vůbec nestojí.

My matky jsme se pro ně obětovaly, kvůli nim jsme se vzdaly kariéry, koníčků, přátel, možná jsme dokonce jen kvůli nim zůstávaly v nevyhovujícím vztahu a ony si toho vůbec neváží. To bolí.

A ta křivda, všechna ta bolest se soustředí na jedno místo a vytvoří bulku. A pokud je dostatečně silná, může vytvořit i rakovinový nádor, který užírá své okolí tak, jako se užíráme i my samy.

Závěr

Jak si tak po sobě čtu dnešní článek, dýchá na mě vážnost až smutek. To jsem nechtěla.

Jako by být ženou nebyla výsada, ale přítěž. A přitom je to úžasný dar. My ženy máme výsady, které muži nemají (oni mají zase své 🙂  ).

Můžeme být matkami a podílet se na vzniku a rozvoji nového života.

Máme dar intuice.

Jsme schopné věnovat svoji pozornost více věcem současně.

Jsme empatické.

Jsme citové.

Jsme nepředvídatelné.

Jsme prostě úžasné :-).

Jen nám ta naše citovost někdy trochu komplikuje život a to se pak odráží ve formě gynekologických obtíží.