Don´t panic

Strach

Všimli jste si, jak se krásně periodicky s určitým časovým odstupem objeví vždy nějaký důvod ke strachu, média jsou ho plná, lidé, kteří se nechají ovlivnit, žijí několik týdnů plni obav, a potom bublina pomine a jedeme dál?

Nic se nestalo.

Říkám si, proč to tak je?

Vystrašenému stádu se lépe vládne. Lidé ohrožení ve své vlastní existenci se zaměří na sebe a způsob přežití, a nevšímají si dění okolo. A když při tom ještě někdo vydělá pár kaček (třeba farmaceutická firma), je vlastně spokojenost na všech stranách. Lidé jsou šťastní, že obstáli a přežili, mocnáři že je klid a firma že si polepšila.

Co se ale děje v širším kontextu?

Strach je emoce, která v nás dokáže napáchat nevratné škody.

Útočí na ledviny, oslabuje naši vůli k životu, radost ze života a celkové zacílení, fokus. Prostě kdo se bojí, vidí jen svůj strach a na nic dalšího mu nezbývá kapacita. Ne nadarmo se říká, že strach má velké oči.

Zajímavou perličkou je také fakt, že v západní demokratické a civilizované společnosti je výskyt anomálií a onemocnění ledvin vyšší než v necivilizovaném, chudém světě.

Tam lidé mají hluboko do kapsy a často nemají ani nic do úst, ale nejsou průběžně udržovaní ve strachu z čehokoliv (daně, hospodářská krize, kriminalita, nemoci, zdražování, zvýšení důchodového věku, rostoucí nezaměstnanost, krize rodin, … mám pokračovat?).

Proto radím zachovat si zdravý selský rozum, i když je to někdy těžké.

Taky jsem panikařila

Vzpomínám si, jak před lety propukla epidemie ptačí chřipky. Měla jsem malé děti a věřila jsem médiím. Dostala jsem strach a propadala jsem se do něj čím dál hlouběji.

Nakonec jsem obíhala lékárny a sháněla antivirotika. Žila jsem v panice, že když děti nebudou zaléčené, určitě zemřou.

Nebyla jsem to já, byl to jen panický strach, který řídil mé kroky. V tomto hrůzyplném snu jsem žila několik dní.

Dnes, zpětně, moc nechápu, jak jsem se já, racionální typ člověka, mohla nechat takhle zmanipulovat.

Najednou, zoufalá, stojící před lékárnou, kde také lék neměli, jsem se probudila.

Nedokážu to popsat jiným slovem. Jako mávnutím kouzelného proutku naskočil můj mozek z útlumového režimu na standart a já jsem se rozhlížela kolem sebe, nechápala jsem své předchozí duševní rozpoložení a říkala si: „Co tu blbneš?“

Zážitek panického strachu si budu pamatovat

Od té doby vím, že se nesmím nechat zmasírovat nepříznivými informacemi natolik, abych zapoměla na zdravý rozum a ztratila důvěru v dobro – současné i to budoucí.

Respektuji právo každého rozhodnout se podle svého svědomí – aby nedošlo k mýlce, není to zástěrka pro sobectví. Mé svědomí mě vede k rozhodnutí nejlepšímu pro mě a pro lidi v mém okolí, a podle toho se řídím. Ne ze strachu, ale z odpovědnosti a ohleduplnosti k sobě, svému tělu, i ke druhým lidem.

Pokud se při další vlně infekční nemoci, které se celkem pravidelně ve světě objevují, někdo cítí ohrožený a nechá se očkovat, udělá správně.

Pokud si někdo není jistý prospěšností očkování, necítí se ohrožený nebo má jiné důvody, proč se nenechat očkovat, dělá správně.

Hlavně si, prosím, zachovejme zdravý rozum a nenechme se vtáhnout do atmosféry strachu. Ta je totiž mnohem nebezpečnější než jakákoliv chřipka či jiná nemoc 🙂 .