Chronické nemoci

Nemoc

Napřed si položme otázku, co to vlastně je „nemoc“?

Nemoc = ne-moc.

Potlačujeme-li v životě své pocity a potřeby, necháme sebou vláčet a jsme „hodní“ v každé situaci a na každého, odevzdáváme tím vlastně moc nad svým životem do rukou druhých. Za to od nich očekáváme, že za nás budou dělat rozhodnutí, že se o nás budou starat a převezmou za nás náš díl zodpovědnosti.

A jak to dopadne?

Oni mají moc a nám zůstane ne-moc. A často také hořké zklamání a pocit křivdy, když se k nám ostatní nechovají tak, jak jsme si představovali – rovnoprávně, s úctou,… když nás využívají (protože jsme „moc hodní“), když nás přehlížejí, když s námi jednají jako s někým méněcenným.

Ale co jsme vlastně čekali?

Pokud se chováme jako otroci, kteří se neumí postavit sami za sebe, bude s námi okolí jako s otroky jednat.

Zde máme dvě možnosti – jako vždy v životě 🙂 .

1. Vzchopit se a začít žít svůj život sami za sebe, i když to znamená, že občas „nebudeme hodní“, alespoň ne na všechny, že občas někomu nevyhovíme, že nebudeme splňovat představy druhých (ale to jsou jejich představy – a jejich problém 🙂 ).
2. Zůstat „hodní“ … a časem stále víc vnitřně trpět pocitem dyskomfortu, nedostatečnosti, nespokojenosti se sebou nebo s okolím. A zde se opět nabízejí dvě možnosti 🙂 : a) Navenek být „hodní“, ale pomocí manipulace řídit svůj život, a především lidi okolo sebe, podle svých skrytých představ. Jistě znáte ten druh lidí, častěji to bývají ženy – „hodné tchýně“ a „hodné babičky“. Vše by pro vás udělali (ale tak, jak chtějí ony), nic po vás nechtějí (jen časté návštěvy, po kterých jste zcela psychicky i fyzicky vyčerpaní, rozjede se vám bolest hlavy a pohádáte se s partnerem/partnerkou). b) Usadit se pevně v roli oběti a tiše trpět všechna příkoří. Budovat a hýčkat si všechny domnělé i skutečné životní křivdy, trápit se a tiše trpět s očekáváním, že si toho naše okolí všimne a náležitě to ocení. Nemylte se. Neocení. Na postoji oběti není čeho si cenit.

A teď k jednotlivým postojům

Jednička je nejtěžší, ale přináší pokoj v srdci. Přes občasné životní rány také radost a spokojenost se sebou samým.

Tématem dnešního článku jsou „chronické nemoci“ – a ty při tomto životním postoji nemají příliš prostoru. Člověk, který žije naplno, nemá čas a ani chuť přehrabovat se ve starých křivdách a potlačovat své potřeby „aby se druhého nedotknul“.

Dvojka poskytuje dostatečnou živnou půdu pro rozvoj chronických nemocí a je jedno, jestli se jedná o variantu a) nebo b).

Chronické nemoci

Chronické nemoci jsou totiž důsledkem dlouhodobě potlačovaných „nemravných“ myšlenek (slovo „nemravné“ neznamená sprosté, ale ne-mravné, tedy odporující mravnímu zákonu – např. nenávist, závist, zášť, ukřivděnost, sebeponižování, … a neklamme sami sebe, těmito myšlenkami trpíme všichni, jen někteří je přiznají a pracují s nimi a někteří, ti „hodní“, je v sobě potlačí a dovolí jim, aby zamořily jejich duši).

Existuje povšechné dělení, podle kterého se můžeme snáze dobrat příčiny nemoci:

Nemoc je vidět – nemravné myšlenky vůči druhým (př. obezita – dotyčný se cítí přetížený nároky druhých, ale neumí si vůči nim vyhradit vlastní „životní prostor“, tak alespoň zabírá „větší prostor“ svým tělem).

Nemoc na nemocném není vidět – nemravné myšlenky vůči sobě (př. cukrovka – nemocný má pocit křivdy, nikdo ho nedocení a on se tak snaží, jeho život není „sladký“ a tak nastoupí porucha hospodaření s cukry) .

Chronické nemoci jsou jakousi formou trestu za „vinu“ (domnělou i skutečnou). Jsou skutkem vykoupení a zbavení se viny. Uniknutím zodpovědnosti za danou situaci, problém, spor,…

Než se nemoc změní v chronickou, chvíli to trvá – jako bychom dostávali ještě šanci vzpamatovat se a stav napravit.

Někdo to dokáže (a takoví lidé mají mou úctu, protože z gruntu změnit své vzorce myšlení a chování není vůbec snadné) a zbaví se tak i vážných a „neléčitelných“ chronických nemocí.

Jsou známé příklady zastavení roztroušené sklerozy, epilepsie, astmatu, alergií,… Smekám.

Bohužel častější je „přijetí těžkého údělu“ a pasivní očekávání pomoci z vnějšku – od lékařů, léčitelů, …

Ale ani ten nejschopnější a nejšikovnější lékař či terapeut nic nezmůže, pokud nemocný sám nezačne na svém vyléčení pracovat.

Protože je chronická nemoc důsledkem jistých sebedestruktivních mechanismů organismu (pocity viny, křivdy, závisti, vlastní nedostatečnosti, …), psychika nemocného se brání uzdravení stavem, který nazývám „paradox vítané nemoci“.

Tento paradox spočívá v tom, že nemocný navenek touží po uzdravení, navštěvuje všemožné specialisty, poslušně zobe hrsti tablet, … ale uvnitř má strach, že by se mohl uzdravit.

Nemoc totiž zná, ta je možná obtěžující, ale předvídatelná a spolehlivě mu zajišťuje pozornost okolí.

Být zdravý je pro něho spojené s nejistotou, s potřebou převzít za sebe zodpovědnost a riskovat ztrátu zájmu a péče okolí. Zdraví je tak paradoxně spojené s větší hrozbou než nemoc.

Uzdravení vyžaduje krok do neznáma a ten každý nedokáže – ke své škodě. Pocit osobní svobody je slovy nepopsatelný … a když k tomu ještě zmizí, nebo se alespoň zastaví, fyzický neduh, stojí to za to!

Přeji nám všem, abychom našli odvahu vykročit do neznáma a žili svůj život naplno.

3-1-2

Zde vám nabízím postup z tradiční čínské medicíny, který vede k celkovému posílení organismu a harmonizaci všech drah a orgánů (podle čínské medicíny má každý orgán „své“ emoce a harmonizací orgánů dojde i k uvolnění a harmonizaci emocí).

Cvičení 3-1-2 se provádí 2x denně a u chronických onemocnění je uváděno zlepšení u neuvěřitelných 95% nemocných (že by to bylo tím, že se sami začnou starat o své zdraví 🙂 ).

Čínské cvičení 3 – 1 – 2

3 – působení na 3 akupunkturní body:

LI 4 (he gu) – při stlačení bolestivá prohlubeň mezi záprstními kůstkami palce a ukazováku

P 6 (nei guan) – ve střední línii předloktí na šíři 3 prstů od zápěstní rýhy

St 36 (zu sanli) – šíře 4 prstů pod čéškou, asi 1 prst vně od středové línie

Každý bod stisknout 60x až do pocitu zdřevěnění, na obou stranách.

He gu

Nei guan

Zu sanli

1 – soustředit se na dan tien (místo pod pupkem) a přitom 5-10 minut dýchat do břicha (brániční dýchání – při nádechu se bříško vyklene, při výdechu propadne, hrudník se nepohybuje).

2 – indiánská chůze – 5-10 minut střídat 2 typy chůze (volnější a rychlejší).